Psycholožka Jasna

Dobrý den Věro, děkuji za důvěru a za sdílení vaší situace. To, co popisujete, je velmi častý jev, zejména v obdobích dlouhodobého stresu a narušení hranic mezi osobním a pracovním životem. Vaše reakce nejsou známkou slabosti, ale spíše signálem, že váš systém zvládání stresu je přetížený. Dva roky práce z domu, kde se role účetní, manželky a matky neustále prolínají, mohou vést k chronickému napětí. Váš mozek a tělo jsou v režimu neustálé pohotovosti, a proto i malý podnět – jako špinavé ponožky – může spustit nepřiměřenou emoční reakci. Sny o pronásledování a křiku často odrážejí pocity bezmoci a potlačeného hněvu, které se v bdělém stavu snažíte kontrolovat.

Klíčové je pochopit, že vaše snahy o rychlé řešení, jako dýchání do deseti, selhávají, protože neřeší příčinu. Je to jako zalévat hořící dům sklenicí vody. Vaše hranice mezi prací a domovem jsou rozostřené, což vede k pocitu chaosu a ztráty kontroly. Vaše podrážděnost je pak ventilem pro tuto nahromaděnou frustraci. Prvním krokem je proto vědomé oddělení těchto sfér. Zkuste vytvořit jasný rituál konce pracovní doby – projděte se, převlékněte se, fyzicky uzavřete pracovní prostor. Tím dáte mozku signál, že se režim mění.

Dále je zásadní pracovat s hněvem preventivně, ne až v okamžiku výbuchu. Zkuste si každý den naplánovat 15-20 minut činnost, která vás opravdu naplňuje a je jen pro vás – procházku, čtení, poslech hudby. To není luxus, ale nutnost pro psychohygienu a emoční regulaci. Pokud se vztek začne dere, zkuste techniku „stop a pojmenuj“. V duchu si řekněte: „Teď cítím vztek.“ Toto jednoduché pojmenování aktivuje racionálnější část mozku a může reakci zmírnit. Nebojte se také komunikovat s rodinou. Můžete říct: „Poslední dobou se cítím přetížená a potřebuji, abychom si doma víc pomáhali.“ Nejde o obviňování, ale o sdílení své potřeby.

Velmi důležité je také zmínit váš pocit viny a studu. Tyto pocity váhu situace jen zhoršují. Zkuste se k sobě chovat s laskavostí a sebesoucit. Místo „Zase selhávám“ si řekněte „Procházím náročným obdobím a dělám, co můžu.“ Pokud se vám nedaří tyto kroky zavést dlouhodobě nebo cítíte, že emoce jsou příliš silné, velmi doporučuji vyhledat podporu. Obraťte se na psychologa pro dospělé, který vám pomůže prozkoumat hlubší zdroje vašeho napětí a najít individuální strategie. Není to známka selhání, ale odpovědného kroku k péči o své duševní zdraví. Vaše touha po změně je tím nejsilnějším motorem k tomu, abyste se znovu cítila vyrovnaně.