Psycholožka Jasna

Ahoj Lukáši, děkuji za tvou upřímnou otázku. Popisuješ situaci, která je v oblasti psychologie známá a může být velmi vyčerpávající. Tvůj příběh začal jako pozitivní změna, což je skvělé, ale nyní pozoruješ, že se původně zdravý zájem proměnil v zdroj úzkosti, sociální izolace a vyčerpání. To jsou důležité signály, které je třeba brát vážně.

Hranice mezi zdravým životním stylem a nezdravou fixací často spočívá v tom, jaký vliv má daná činnost na kvalitu života. Zdravý přístup přináší energii, radost a flexibilitu. Pokud se však strava a cvičení stanou rigidní a úzkostnou posedlostí, která omezuje sociální kontakty, narušuje vztahy a vyvolává intenzivní pocity viny a strachu, může se jednat o problém. Tvůj popis přísných restrikcí, "očist" po prohřešku a vyhýbání se společenským situacím jsou klíčové varovné příznaky. Tento vzorec chování a myšlení se může blížit ortorexii, což je patologická posedlost zdravou výživou. Nejedná se o oficiální psychiatrickou diagnózu jako například anorexia nervosa, ale je to známý psychologický koncept popisující nezdravou fixaci na kvalitu a "čistotu" potravin.

Je zásadní rozlišovat mezi vysokou mírou zájmu o výživu, která je v určitých komunitách běžná, a stavem, který způsobuje psychické utrpení. Tvůj panický strach ze ztráty kontroly a vyčerpání z neustálého plánování jsou silnými indikátory, že bys mohl překročit tuto hranici. Když koníček přestává být zdrojem uspokojení a stává se povinností řízenou strachem, ztrácí svůj pozitivní smysl.

Co můžeš udělat? Prvním krokem je uvědomění, které už máš. Doporučuji ti, abys zvážil konzultaci s psychologem specializujícím se na poruchy příjmu potravy nebo na kognitivně-behaviorální terapii. Tento odborník ti může pomoci pochopit podstatu tvých úzkostí, pracovat s rigidními myšlenkovými vzorci a postupně obnovit pružnější a méně úzkostný vztah k jídlu. Cílem není vzdát se zdravého životního stylu, ale vrátit mu jeho pozitivní rozměr bez strachu a izolace. Podpora tvé partnerky může být v tomto procesu velmi cenná. Není slabost hledat pomoc, naopak je to projev odpovědnosti vůči svému duševnímu i fyzickému zdraví.