Psycholožka Jasna

Kláro, děkuji, že se ptáte. To, co popisujete, zní jako velmi náročné období a je pochopitelné, že se cítíte zahlcená. Oceňuji, že si všímáte změn ve svém prožívání a chcete jim porozumět dřív, než vás pohltí. Pojďme se na to společně podívat.

Nejprve k vaší otázce, zda jde o běžný stres, nebo se blížíte vyhoření. Hranice mezi zvýšeným stresem a vyhořením není ostrá a vyhoření je proces, nikoli jednorázový stav. Varovné signály, které popisujete, jsou důležité. Patří mezi ně zhoršené usínání, ranní nechuť do práce, podrážděnost při drobných komplikacích a pocit, že si o víkendu nedokážete odpočinout, protože se vám v hlavě přehrává, co jste nestihla. To, že své úkoly stále zvládáte, je sice dobré, ale výkonnost není měřítkem zdraví. Lidé často fungují na vysoký výkon i ve fázi, kdy už jsou vyčerpaní. Rozhodující je, jak se cítíte vy, ne jen to, co stíháte. Pokud se tyto potíže objevují opakovaně po dobu několika týdnů a zasahují do vašeho volného času a vztahů, je to signál, že je třeba jednat. Vyhoření se týká vztahu k práci a projevuje se vyčerpáním, odcizením a sníženou výkonností. Vy zatím popisujete spíše rané varovné signály. To je dobrá zpráva, protože v této fázi se s tím dá hodně dělat.

Nyní k nastavení hranic. Klíčové je, že hranice nejsou o zklamání týmu, ale o udržitelnosti vaší práce. Pokud budete pokračovat v tempu, které vás vyčerpává, dříve nebo později to pocítí i tým. Proto je nastavení hranic vlastně odpovědností vůči sobě i ostatním. Začněte malými kroky. Určete si čas, kdy přestanete kontrolovat pracovní zprávy. Může to být například hodina po návratu domů. Zpočátku to bude nepříjemné, ale postupně si mozek zvykne. Pomáhá také vytvořit si rituál pro přechod z práce do domova, například krátká procházka, převlečení, nebo jiná činnost, která signalizuje konec pracovního dne. V práci si stanovte priority a naučte se říkat ne, nebo spíše ne teď. Můžete použít větu: Teď pracuji na tomto úkolu, mohu se k tomu vrátit zítra? Nebo: To mohu udělat, ale pak se posune tento jiný úkol. Tím dáváte najevo, že si vážíte svého času i času týmu. Komunikujte s nadřízeným o tom, jak se vaše pracovní náplň rozrostla. Nejde o stížnost, ale o snahu najít udržitelné řešení. Můžete říct: Za posledních osm měsíců jsem převzala řadu nových úkolů. Ráda bych s vámi probrala, které jsou prioritní, a jak můžeme nastavit rozložení práce, abychom všichni mohli fungovat dlouhodobě. To je konstruktivní a profesionální.

Důležité je také pečovat o své tělo a mysl. Usínání se zlepší, pokud si před spaním vytvoříte klidový režim bez obrazovek a pracovních myšlenek. Můžete si psát poznámky o tom, co musíte zítra udělat, abyste to nemusela držet v hlavě. Víkední přehrávání úkolů je známka toho, že se vám nedaří vypnout. Zkuste si na víkend naplánovat činnosti, které vás plně pohltí, ať už je to pohyb, tvořivá činnost nebo setkání s blízkými. Pokud se myšlenky na práci objeví, všimněte si jich a jemně je odsuňte, například si řekněte: To teď neřeším, mám na to pracovní dobu. Nebojte se také vyhledat podporu, ať už u kolegů, přátel, nebo odborníka. Vyhoření se dá předcházet a vy jste na dobré cestě, protože si uvědomujete, co se děje. Pamatujte, že odpočinek není odměna za výkon, ale nutná součást práce. Když si dopřejete pauzu, neznamená to, že zklamete tým. Naopak, budete pro něj oporou déle a stabilněji. Držím vám palce.