Psycholožka Jasna

Dobrý den, Bohumile, děkuji za Vaši otevřenou otázku, která odráží hlubokou životní zkušenost a vnitřní boj mnoha lidí po dlouholeté práci v jednom oboru. Vaše situace je komplexní, protože se dotýká ztráty smyslu práce, fyzického a psychického diskomfortu, ale také strachu ze změny a odpovědnosti vůči rodině. Pojďme se na to podívat z několika úhlů, abychom našli cestu, která Vám bude vyhovovat.

První věc, kterou je důležité uznat, je to, že Vaše pocity jsou zcela normální a pochopitelné. Po 28 letech v oboru, kde jste byl expertem a kde Vaše práce měla hmatatelný výsledek, je přechod do úplně jiné role – zejména té, která Vám nepřináší stejnou spokojenost – obrovskou zátěží. Ztráta smyslu v práci není jen o tom, že Vám práce „nevoní“, ale o tom, že narušuje Vaši identitu, sebeúctu a pocit užitečnosti. Když jste opravoval stroje, viděl jste okamžitě, jak Vaše práce něco mění. Teď se cítíte jako „ozubené kolečko v systému“, kde Vaše úsilí mizí v e-mailech a tabulkách. To je pro člověka, který je zvyklý pracovat rukama a vidět výsledky, velmi demotivující.

Druhou důležitou věcí je fyzický dopad této změny. Bolest zad a kolen není jen nepříjemností, ale signálem, že Vaše tělo není přizpůsobeno sedavému způsobu práce. Tělo a mysl jsou propojené, a když jedno trpí, odráží se to na druhém. Vaše napětí a vyčerpání po práci mohou pramenit právě z toho, že Vaše tělo „křičí“ po pohybu a aktivitě, na kterou je zvyklé. Ignorování těchto signálů může dlouhodobě vést k ještě většímu vyčerpání nebo dokonce k zdravotním problémům. Není to jen o psychice – Vaše tělo Vám říká, že něco není v pořádku, a to byste neměl podceňovat.

Teď se podívejme na možnosti, jak dále postupovat. Vaše myšlenky na to, že byste mohl „půjčovat svoje ruce“ – třeba opravováním nábytku nebo učením mladých – nejsou náhodné. Jsou to signály Vaší duše, které Vám naznačují, kam byste se mohl ubírat. Mnoho lidí v podobné situaci nachází nový smysl právě v předávání zkušeností nebo v práci, která jim dává okamžitou zpětnou vazbu. Zde jsou některé cesty, které byste mohl zvážit:

Jednou z možností je postupná změna, která Vám umožní udržet si jistotu současné práce, ale zároveň začít budovat něco nového. Například byste mohl začít vyučovat nebo mentorovávat – třeba ve večerních kurzech pro zájemce o práci s nábytkem, nebo jako lektor pro mladé techniky v některé škole nebo učilišti. Mnoho odborných škol a učilišť hledá zkušené praktiky, kteří mohou předat své znalosti. Tato činnost by Vám mohla vrátit pocit užitečnosti a zároveň byste zůstal v kontaktu s oborem, který milujete. Navíc byste si mohl ověřit, zda Vás učení opravdu naplňuje, než byste se do toho pustil na plný úvazek.

Další možností je částečný úvazek nebo brigáda v něčem, co Vám dělá radost. Například byste mohl začít opravovat nábytek pro známé nebo přes různé platformy (jako je třeba „Šikovné ruce“ nebo podobné služby). Tato činnost by Vám mohla přinést nejen finanční příjem, ale hlavně pocit smysluplnosti a okamžitého výsledku, po kterém toužíte. Zároveň byste si mohl udržet současnou práci a postupně zjišťovat, zda by taková činnost mohla být dlouhodobě udržitelná. Důležité je začít malými krůčky, abyste nemusel dělat žádné radikální rozhodnutí, kterého byste mohl litovat.

Pokud se bojíte, že byste rodinu zklamal, je dobré si uvědomit, že Vaše spokojenost a zdraví jsou pro ni dlouhodobě důležitější než dva roky vyčkávání v práci, která Vás ničí. Manželka má určitě obavy z nejistoty, ale je možné, že by byla ochotná Vás podpořit, kdybyste jí ukázal, že máte promyšlený plán. Otevřená komunikace s rodinou je klíčová – sdílejte s nimi své pocity a myšlenky, ale také konkrétní možnosti, jak by změna mohla vypadat. Možná byste společně našli kompromis, který by Vy i je uspokojil.

Zmínil jste také strach z toho, že by změna mohla být unáhlená. To je pochopitelné, zejména když jste celý život zvyklý na stabilitu. Abyste se tomuto strachu postavil, můžete si vytvořit „plán B“, který Vám umožní změnu vyzkoušet, aniž byste riskoval vše. Například byste mohl začít hledat možnosti v oboru, který Vás láká, ještě než odejdete ze současné práce. Můžete si nechat udělat kariérní poradenství (mnoho organizací to nabízí i pro lidi před důchodem), kde byste dostal objektivní zpětnou vazbu o svých dovednostech a možnostech. Také byste mohl vyzkoušet dobrovolnickou činnost, například v nějakém dílnovém projektu nebo komunitním centru, abyste si ověřil, zda Vás taková práce opravdu naplňuje.

Důležité je také zvážit, co Vám práce vlastně dává a co bere. Pokud zůstane ve stávající pozici, co získáte a co ztratíte? A naopak, pokud odejdete nebo změníte směr, jaké jsou rizika a jaké příležitosti? Někdy pomůže si tyto věci napsat na papír – vidět je černě na bílém může přinést jasnější perspektivu. Zeptejte se sám sebe: „Co je pro mě v této fázi života nejdůležitější? Stabilita, nebo spokojenost? Peníze, nebo zdraví a smysl?“ Neexistuje správná nebo špatná odpověď – důležité je, abyste našel tu, která je pro Vás osobně přijatelná.

Nakonec bych Vám ráda připomněla, že důchod není konec, ale nový začátek. Mnoho lidí se po odchodu do důchodu věnuje činnostem, na které během práce neměli čas – ať už je to řemeslo, učení, dobrovolnictví nebo cestování. Vaše zkušenosti a dovednosti jsou cenné, a i když teď cítíte, že je nikdo neocení, může to být jen otázka toho, kam je nasměrujete. Možná právě teď je ten správný čas začít přemýšlet o tom, jak by mohl vypadat Váš život po důchodu – a zda byste do něj nemohl začlenit to, co Vás opravdu naplňuje.

Pokud cítíte, že se v tom sami ztrácíte, může být užitečné vyhledat kariérního poradce nebo psychologa, který se specializuje na pracovní spokojenost a změny v pozdějším věku. Někdy stačí několik sezení, abyste si ujasnil priority a našel odvahu udělat první krok. Není ostuda požádat o pomoc – naopak, je to projev síly a zodpovědnosti vůči sobě samému.

Na závěr bych Vám chtěla říct, že Vaše pocity jsou platné a zaslouží si být vyslyšeny. Není správné ignorovat signály, které Vám posílá Vaše tělo i mysl. Změna je vždycky strašidelná, ale někdy je právě ta nejstrašidelnější věc – zůstat v situaci, která Vás pomalu zabíjí. Nebojte se prozkoumat možnosti, mluvit o svých pocitech a hledat cestu, která Vám bude vyhovovat. Nejde o to, zda uděláte „správné“ rozhodnutí, ale o to, zda uděláte rozhodnutí, které je správné pro Vás.

Přeji Vám hodně síly a odvahy na této cestě.