Psycholožka Jasna

Ahoj Eliško, děkuji za tvou otázku a za to, že jsi se svěřila. Je zcela normální, že se jako juniorní profesionálka potýkáš s nastavením hranic, zvláště v dynamickém prostředí. Tvůj strach říct ne a touha být vnímána jako schopná a týmová jsou velmi časté pocity. Klíčové je pochopit, že zdravé hranice nejsou sobectvím, ale nezbytnou součástí profesionálního růstu a duševní hygieny. Když je nemáš, vede to přesně k těm pocitům vyhoření, úzkosti a špatnému spánku, které popisuješ.

Začněme tím, že prozkoumáme tvůj současný stav. Pracuješ v malé firmě, kde mohou být role flexibilní, ale ty jako projektová manažerka potřebuješ mít přehled o svých kapacitách. Strach z odmítnutí často pramení z obavy o sebehodnotu a z potřeby být přijímána kolegy. Je důležité si uvědomit, že stálé přebírání úkolů nad rámec tvých možností může ve výsledku vést ke zpožděním nebo chybám, což tvou kompetentnost naopak ohrozí. Tím, že si nastavíš jasné limity, ve skutečnosti prokážeš větší profesionalitu a péči o kvalitu výsledků.

Pojďme k praktickým technikám. Místo přímého "ne" můžeš používat fráze, které ukazují ochotu spolupracovat, ale za jasných podmínek. Můžeš říct: "Ráda s tím pomůžu, abych to ale zvládla kvalitně, potřebuji dokončit nejdříve úkol X. Můžeme to probrat zítra odpoledne?" nebo "Chápu, že je to důležité, pojďme se podívat na mé současné priority a najít řešení." Tím aktivně komunikuješ své kapacity a zároveň zůstáváš týmovým hráčem. Dalším krokem je pravidelná sebereflexe a plánování. Každé ráno si sepiš své tři hlavní priority na den a drž se jich. Když přijde nový požadavek, máš jasno, zda a kam se vejde.

Co se týče tvé zmínky o pozitivních afirmacích, ty mohou být dobrým doplňkem pro posílení sebedůvěry. Zkus si opakovat věty jako "Mám právo chránit svůj čas a energii" nebo "Jsem kompetentní a vím, co zvládnu". Důležité je však spojit je s reálnými úspěchy. Začni malými krůčky – jeden úkol odmítni nebo odlož s vysvětlením. Sleduj, že se svět nezboří. Tvá hodnota v týmu nespočívá v tom, že uděláš vše, ale v tom, že děláš svou práci dobře a jsi spolehlivá v tom, co slíbíš.

Také zvaž, zda by ti pomohla otevřená konverzace s nadřízeným. Můžeš ji vést jako žádost o zpětnou vazbu a radu ohledně prioritizace, čímž ukážeš iniciativu. Důležité je pracovat i na odpočinku a oddělení práce. Večerní přemýšlení nad prací můžeš omezit tím, že si uděláš rituál ukončení dne, třeba krátkou procházkou nebo zápisem myšlenek do deníku, které "necháš v sešitě". Pamatuj, že růst v práci je maraton, ne sprint. Péče o sebe není překážkou kariéry, ale jejím základem. Pokud by pocity úzkosti a strachu přetrvávaly i po zavádění těchto změn, zvaž podporu osobního psychologa, který ti může pomoci tyto mechanismy prohloubit.