Psycholožka Jasna

Jano, je mi líto, že jste o manžela přišla tak náhle. Ztráta partnera může převrátit celý život a dvě děti zároveň potřebují vaši péči, zatímco sama truchlíte. To, že se cítíte prázdná, vyčerpaná a nedokážete se radovat, neznamená, že jste špatná matka nebo že své děti nemilujete. Znamená to, že nesete velmi těžkou zátěž a zasloužíte si podporu.

Truchlení nemá pevný časový limit ani jediný správný průběh. Přestože se podobné pocity mohou při zármutku objevovat, popisujete také výrazné vyčerpání, ztrátu zájmu a dlouhé chvíle, kdy jen sedíte a díváte se do zdi. Protože to trvá už delší dobu a zasahuje to do práce i rodinného života, bylo by důležité nečekat, že to musíte zvládnout sama. Objednejte se k psycholožce nebo psychoterapeutce se zkušeností se zármutkem a ztrátou. Můžete také začít u svého praktického lékaře a říct mu konkrétně, jak dlouho potíže trvají a jak ovlivňují váš běžný den. Rozhovor s odborníkem vám může pomoci porozumět tomu, co se děje, a společně hledat přiměřenou podporu. Neznamená to, že je s vámi něco špatně.

Do doby, než se s někým spojíte, zkuste si dát za cíl jen několik malých, konkrétních kroků, nikoli návrat k dřívějšímu výkonu. Třeba vstát, napít se, něco sníst, otevřít okno a krátce vyjít ven, případně někomu zavolat. Když je celý den nad vaše síly, zaměřte se na nejbližších deset minut. Pokud můžete, řekněte někomu důvěryhodnému, že potřebujete praktickou pomoc s dětmi nebo domácností. Nemusíte všechno zvládat sama a nemusíte se za pomoc omlouvat.

Dětem můžete říct jednoduše a pravdivě, přiměřeně jejich věku, například: Tatínek mi moc chybí a někdy jsem proto smutná a unavená. Není to vaše vina a nemusíte to spravovat. Mám vás ráda a dospělí mi pomáhají. Děti nepotřebují, abyste předstírala radost nebo měla na všechno odpověď. Pomáhá, když vědí, že jejich smutek i otázky jsou vítané a že o ně bude postaráno. Pokud se vás zeptají na něco, na co neznáte odpověď, můžete říct, že nevíte, nebo že o tom můžete mluvit později.

Je v pořádku, pokud děti někdy uvidí, že pláčete nebo jste smutná, zvlášť když jim zároveň vysvětlíte, že za vaše pocity nenesou odpovědnost. Zkuste si společně vytvořit drobné předvídatelné chvíle, například večeři, čtení nebo krátkou procházku, ale bez požadavku, abyste z nich musela mít radost. Dětem může prospět i podpora dalšího bezpečného dospělého, třeba příbuzného, školní psycholožky nebo poradenského pracovníka. Vzhledem k tomu, že jsou děti adoptované, mohou se v jejich otázkách vedle ztráty táty objevovat i jiné pocity ohledně rodiny a bezpečí. Naslouchejte jim bez předpokladu, co by měly cítit, a pokud jsou jejich potíže výrazné, vyhledejte podporu také pro ně.

V práci nemusíte nyní dokazovat, že zvládnete stejně jako dřív. Pokud je to možné, proberte s nadřízeným dočasné omezení zátěže, rozdělení některých úkolů nebo využití volna. Nemusíte sdělovat víc, než chcete. Vaše dřívější motivace a energie nejsou měřítkem vaší hodnoty. Ztráta kapacity může být signálem, že potřebujete odpočinek a odbornou oporu, ne další tlak na sebe.

Nemohu z jedné zprávy určit, co přesně za vašimi potížemi stojí. Mohou souviset se zármutkem, dlouhodobým přetížením nebo jinými okolnostmi. Právě proto má smysl probrat je s odbornicí, která s vámi může situaci pečlivě zmapovat. Pokud byste měla myšlenky, že nechcete žít, že si ublížíte, nebo byste měla obavu, že nedokážete bezpečně pečovat o sebe či děti, řekněte to ihned někomu blízkému a vyhledejte neodkladnou pomoc prostřednictvím místní krizové či zdravotnické služby. Nemusíte čekat, až bude ještě hůř, abyste měla nárok na pomoc.

První krok může být dnes velmi malý. Napište jedné důvěryhodné osobě, že už nechcete být na všechno sama, a domluvte si kontakt s psycholožkou nebo praktickým lékařem. To, že se teď cítíte jako prázdná ulita, nemusí být konečný stav. Nemusíte se vrátit přesně k tomu, jaká jste byla před ztrátou. Můžete postupně hledat způsob, jak žít dál s podporou, v tempu, které je nyní únosné.