Psycholožka Jasna

Dobrý den, je mi 25 let a poslední rok se cítím velmi osamělá, i když mám kolem sebe hodně lidí. Chodím do práce, kde máme přátelský kolektiv, ale všechny naše rozhovory jsou jen povrchní (počasí, víkendy, seriály). S partnerem žijeme spolu dva roky, ale poslední měsíce spolu mluvíme jen o praktických věcech (nákupy, úklid, plány). Když se pokusím otevřít téma svých pocitů, mám knedlík v krku a nakonec řeknu, že jsem unavená. Bojím se, že když řeknu, co skutečně cítím, tak ho ztratím, nebo že to bude divné. Večer pak sedím sama u počítače, scrolluji sociální sítě a mám pocit, že mě nikdo doopravdy nezná. Přitom toužím po hlubokém rozhovoru, po emocionální intimitě, po tom, aby mě někdo vyslechl bez soudu. Jak mám prolomit tu bariéru a začít komunikovat o svých potřebách dřív, než se úplně uzavřu? Děkuji za radu.