Psycholožka Jasna

🧠 Člověk + Umělá Inteligence = Nejlepší Řešení

Syn se uzavřel do světa ‚obranných mechanismů‘ – máme zasáhnout, nebo počkat?

Dobrý den, můj syn (12 let) se v posledních měsících úplně změnil. Dřív byl otevřený, rád si hrál s kamarády a měl dobré známky, ale teď se zavírá v pokoji, odmítá mluvit o škole a jeho učitelka mi volala, že v hodinách často vypadá ‚odpojeně‘. Zatímco já a manželka pracujeme na home office, slyšíme, jak tráví hodiny u počítače, ale když se ho zeptáme, co dělá, reaguje agresivně nebo mlčí. Jednou jsem náhodou viděl, že má na obrazovce nějaké divné fóra o ‚jak se bránit proti světu‘ a obranných mechanizmech psychiky. S manželkou jsme z toho nervózní – nevíme, jestli je to puberta, šikana, nebo jestli si prochází nějakou krizi. Měli bychom mu dát více prostoru, nebo ho naopak ‚vytáhnout‘ z toho stavu? Jak rozpoznat, kdy je čas hledat odbornou pomoc? Děkuji za radu, jsme z toho oba vyčerpaní a bojíme se, abychom neudělali chybu.

Jasna

Psycholožka a AI

Rodiče stojí před zavřenými dveřmi pokoje svého syna, znepokojeni jeho izolací a změnou chování.

Dobrý den Marku, děkuji za důvěru. Situace, kterou popisujete, je skutečně náročná a vaše obavy jsou zcela pochopitelné. Změna chování u dvanáctiletého syna, která zahrnuje sociální stažení, agresivní reakce a ztrátu zájmu o dříve oblíbené aktivity, je signálem k pozornému pozorování a citlivému zásahu. V tomto věku se může jednat o kombinaci více faktorů. Puberta přináší bouři hormonů a hledání identity, což často vede k větší potřebě soukromí a výkyvům nálad. Zároveň nelze vyloučit problémy ve škole, jako je šikana nebo přetížení, které mohou vést k úniku do online světa. Jeho zájem o ‚obranné mechanismy‘ může naznačovat, že se cítí ohrožený a hledá způsoby, jak se psychicky chránit. To samo o sobě není nezdravé, ale kontext jeho celkového chování vyžaduje opatrnost.

Vaše role nyní spočívá v nalezení rovnováhy mezi respektem k jeho prostoru a aktivním zájmem. Doporučuji se vyhnout konfrontacím a přímým útokům na jeho chování. Místo toho zkuste navázat kontakt v neutrálních, příjemných situacích, třeba během společné krátké aktivity. Projevte zájem o jeho svět bez hodnocení, spíše než abyste se ptali přímo na školu nebo počítač. Řekněte mu, že jste si všimli, že se možná necítí dobře, a že jste tu pro něj, když bude chtít mluvit. Naslouchání bez okamžitého řešení nebo moralizování je klíčové. Zároveň je vhodné kontaktovat třídní učitelku a zjistit více o dynamice ve škole, ale diskrétně, aby syn necítil, že jej za zády vyšetřujete.

Pokud jde o otázku, kdy hledat odbornou pomoc, čas je nyní. Nečekejte, až se situace vyhrotí. Dlouhodobé sociální stažení, agresivita, ztráta zájmu a zmiňovaný ‚odpojený‘ stav ve škole mohou být známkami prohlubujících se potíží, jako je úzkost nebo deprese. Odborná psychologická pomoc pro dítě a rodinu není selháním, ale projevem odpovědnosti. Vyhledejte dětského psychologa nebo rodinného terapeuta. Můžete to synovi představit jako možnost, jak si poradit s těžkými pocity, které může mít, ne jako trest nebo nálepku. Pro vás a manželku je také důležité pečovat o sebe, vyčerpání rodičů snižuje kapacitu pomoci. Neváhejte se obrátit na odborníka i pro vlastní podporu v této náročné rodičovské situaci.

Nenašli jste odpověď na svou otázku?
Povídejte si s Jasnou anonymně a zdarma pro první rozhovor
💬 Položit Otázku v Telegramu