Psycholožka Jasna

Ahoj Lukáši, děkuji za důvěru a za sdílení svých pocitů. To, co popisuješ, je v dnešní době, zvláště po třicítce, velmi častá zkušenost. Pracovní rutina a životní fáze, kdy už nejsme v přirozeně sociálním prostředí školy, skutečně mohou vést k pocitu, že kontakty ztrácejí hloubku a opravdovost. Tvůj strach z uzavření se do sebe je pochopitelný, ale zároveň je to důležitý signál, že toužíš po změně. Pojďme se podívat na možné cesty.

Začít je potřeba u sebe a u uvědomění si svých potřeb. Tvůj popis naznačuje, že ti chybí autentická sdílení a konverzace, které přesahují společenské role. Prvním krokem může být záměrné vytvoření prostoru pro takové sdílení. Můžeš začít pomalu a nenápadně. Až budeš příště s kolegou na pivu, zkus místo hraní role pozorovatatele mírně změnit téma. Můžeš se zeptat na jeho zájmy, plány nebo zkušenosti, které nesouvisí s prací. Není třeba hned odhalovat své nejhlubší obavy, ale postupně přecházet od povrchních témat k osobnějším. Důležité je projevovat upřímný zájem o druhé a být připraven i sám nabídnout něco ze svého vnitřního světa, byť zpočátku v malé míře. Tato zranitelnost je často klíčem k prohloubení vztahu.

Další zásadní oblastí je aktivní vyhledávání nových sociálních prostředí, která nejsou spojena s prací. Zvaž, zda by pro tebe nebylo přínosné najít si koníček nebo aktivitu založenou na společném zájmu. Může to být sportovní klub, kurz vaření, dobrovolnická činnost, diskusní skupina o knihách, kterou čteš, nebo kurz něčeho zcela nového. Výhoda takového prostředí je, že lidé tam přicházejí s podobnou motivací a již od začátku máte společné téma, které může být hlubší než počasí. Pravidelnost takových setkání pak přirozeně vytváří prostor pro vznik přátelství.

Protože pracuješ často z domova, je také důležité vědomě kompenzovat izolaci, kterou home office přináší. Můžeš si naplánovat pravidelné osobní setkání s těmi pár známými, které už máš. I když se ti nyní zdají povrchní, zkus navrhnout aktivitu, která podporuje konverzaci – třeba procházku v přírodě místo sezení v hlučné hospodě. Příroda a pohyb často pomáhají lidem se více otevřít.

Velmi důležité je také přehodnotit svůj postoj k vlastnímu prožívání. Pocit, že jsi "sám ve své hlavě" i mezi lidmi, může pramenit z určitého mentálního odstupu nebo strachu z odmítnutí. Zkus při kontaktu s druhými plně vnímat přítomný okamžik – co druhý říká, jak se tváří, co cítíš ty. Tato praxe všímavosti (mindfulness) v sociálních situacích může pomoci prolomit bariéru vnitřní samoty.

Nakonec, pokud máš pocit, že se tyto pocity osamění a povrchnosti prohlubují a brání ti v navazování kontaktů, může být velmi užitečné vyhledat podporu. Individuální psychologické poradenství může být bezpečným místem, kde můžeš probrat nejen strategie pro budování vztahů, ale i hlubší témata, která tě trápí a o kterých se ti zatím nedaří mluvit s přáteli. Terapeutický vztah sám o sobě je často prvním krokem k zažívání autentického spojení.

Začni malými kroky. Vyber si jednu z výše uvedených možností a zkus ji příští týden uplatnit. Budování opravdových vztahů je proces, který vyžaduje čas, trpělivost a ochotu být někdy zranitelný. Tvůj věk je na to ideální – máš životní zkušenost a pravděpodobně větší jasno v tom, co od vztahů skutečně chceš, než jsi měl ve dvaceti. Držím ti palce.