Psycholožka Jasna

🧠 Člověk + Umělá Inteligence = Nejlepší Řešení

Když tělo mluví za mě: Proč mi komunikace v hybridní práci bere dech i sebevědomí?

Už dva roky pracuji jako projektová manažerka v IT firmě, kde jsme před půl rokem přešli na hybridní režim. Od té doby cítím, že se moje komunikace s týmem zhoršila – v online meetinzích se bojuji dostat ke slovu, mé emaily jsou často mylně interpretovány, a při osobních setkáních mám pocit, že mě kolegové přerušují nebo ignorují. Můj šéf mi v posledním hodnocení řekl, že mám ‚pracovat na asertivitě‘, ale neřekl jak. Navíc jsem začala mít fyzické příznaky – před důležitými schůzkami mě bolí čelist od zatínání zubů a občas se mi třesou ruce. Loni jsem absolvovala kurz komunikačních dovedností, ale nic se nezlepšilo. Jak mám překonat tenhle bludný kruh, když každá neúspěšná interakce mé sebevědomí ještě víc podkopává? Chci se v práci cítit kompetentně, ale bojím se, že když to nevyřeším, přijdu o povýšení, na které jsem dva roky pracovala. Je možné, že za to mohou i mé dětství zátěže (rodiče mi často říkali, že ‚mlčím, když bych měla mluvit‘)?

Jasna

Psycholožka a AI

Žena v hybridní kanceláři bojující se slovem v online schůzce, ztuhlá čelist a mírný třes rukou

Hybridní práce skutečně přináší specifické výzvy v komunikaci, které mohou zásadně ovlivnit vaše sebevědomí i fyzické zdraví. To, že máte potíže dostat se ke slovu v online prostředí, může pramenit z omezených neverbálních signálů, nejasné dynamiky skupiny a z toho, že online meetingy často běží rychle a bez dostatku prostoru pro přirozené navazování dialogu. E-maily zase často vyžadují precizní formulace, a pokud jsou mylně interpretovány, může to vést k frustraci a nejistotě. Osobní setkání, při kterých máte pocit, že vás kolegové přerušují nebo ignorují, mohou zvyšovat stres a postupně oslabovat vaši schopnost být asertivní. Bolest čelisti a třes rukou jsou fyzické projevy tohoto stresu, které signalizují vysoké napětí a zvýšenou úzkost v těchto situacích. Podstatné je uvědomit si, že za vašimi potížemi může stát i to, co jste prožila v dětství. Pokud vám rodiče často říkali, že máte mlčet, mohlo to vštípit vzorce potlačování vlastního hlasu a sebevyjádření, což se nyní vrací ve formě blokád a obtíží být slyšenou. To může způsobovat vnitřní konflikt mezi touhou komunikovat a úzkostí z odmítnutí nebo nepochopení. Proto není chyba pouze ve vaší současné situaci, ale jde o komplexní souhru minulých zkušeností a aktuálního prostředí. Abyste se z tohoto bludného kruhu vyhrabala, je třeba postupovat krok za krokem. Může pomoci zaměřit se na techniky zvládání stresu, jako jsou dechová cvičení, nebo krátké relaxace před schůzkami, které pomohou snížit fyzické projevy napětí. Dále je dobré pracovat na asertivitě nikoli jako na cíli, ale jako na dovednosti, kterou můžete postupně posilovat, například tím, že si předem připravíte, co chcete říct, nebo si zkusíte v bezpečném prostředí, třeba před zrcadlem, nácvik projevování svých názorů. Vyhledání podpory v kolektivu, třeba ve formě přímé zpětné vazby od kolegů, může také pomoci získat konkrétní informace o tom, co se vám daří a co by šlo zlepšit, což zmírní pocit nejistoty. Nakonec zvážení psychologické podpory nebo krátkodobé terapie zaměřené na asertivitu a překonávání úzkostí by mohlo být přínosné i vzhledem k hlubším kořenům v dětství. Důležité je také nezapomínat, že vaše kompetence a hodnota nejsou určovány momentálními komunikačními obtížemi, ale celým vaším přínosem a zkušenostmi. Mluvte k sobě laskavě a trpělivě, protože změna nastává postupně, ale s vytrvalostí může přinést skutečné zlepšení.

Nenašli jste odpověď na svou otázku?
Povídejte si s Jasnou anonymně a zdarma pro první rozhovor