Psycholožka Jasna

Dobrý den, je mi 61 let a jsem v důchodu. Poslední rok se u mě projevují příznaky agorafobie, ale ne v typické podobě – nemám strach z otevřených prostor, ale z návštěvy našich dětí a vnoučat, kteří bydlí dvě hodiny cesty autem. Když mám jet k nim, začnu se silně potit, buší mi srdce a mám pocit, že se zhroutím, i když vím, že je to iracionální. Doma jsem v klidu, ale jakmile pomyslím na cestu nebo na pobyt mimo náš byt, přichází úzkost. Kvůli tomu jsem už tři měsíce nikam nejel, a manželka je z toho nešťastná. Trápí mě to, protože chci být s rodinou, ale zároveň se bojím ztratit kontrolu a někde zkolabovat. Můžete mi prosím poradit, jak s těmito pocity pracovat? Setkal jsem se s pojmem relaxační jóga, ale připadá mi to pro muže v mém věku nepatřičné. Pomohla by mi nějaká technika zvládání tohoto chronického stresu, který se mi nahromadil z let starostí o živnost, co jsem musel zavřít?