Psycholožka Jasna

Milá Lucie, děkuji vám za důvěru, s jakou se svěřujete se svým trápením. To, co popisujete, je velmi časté a rozhodně to neznamená, že jste méněcenná nebo že selháváte. Přechod na vysokou školu je obrovská životní změna, která může otřást sebevědomím i u lidí, kteří byli předtím sebejistí. Najednou jste v prostředí, kde se srovnáváte s mnoha ambiciózními a schopnými lidmi, čelíte náročným zkouškám a nejste si jistá, zda na to máte. To je přirozené. Pocit méněcennosti a strach z hodnocení často pramení z vnitřního kritika, který vás přesvědčuje, že ostatní jsou lepší. Ve skutečnosti většina studentů prožívá podobné pochybnosti, jen o nich nemluví. Vyhýbání se sociálním interakcím je pak krátkodobou úlevou, ale dlouhodobě vaše sebevědomí ještě snižuje, protože mozek dostává potvrzení, že situace je skutečně nebezpečná. Zkuste si nejprve uvědomit, že sebevědomí není vrozené a neměnné. Je to dovednost, kterou lze posilovat, podobně jako sval. Prvním krokem je přestat se srovnávat s ostatními. To je těžké, ale můžete začít tím, že si všimnete, kdy a s kým se srovnáváte, a připomenete si, že každý má jinou cestu, jiné tempo a jiné silné stránky. Místo srovnávání s druhými se zaměřte na srovnávání se sebou samou – jak jste se posunula od minulého semestru, co jste se naučila, co vám šlo. Ve zkouškovém období je klíčové plánovat a dělit si úkoly na malé kroky. Místo myšlenky „musím zvládnout celou zkoušku“ si řekněte „dnes se naučím jednu kapitolu“. Každý splněný malý krok posiluje pocit kompetence. Také si dovolte mluvit o svých pocitech – s blízkým člověkem, nebo třeba s psychologem na vaší škole. Sdílení snižuje tíhu a ukazuje, že v tom nejste sama. Pro obnovení sebevědomí v sociálních situacích zkuste postupné vystavování. Nezačínejte hned velkým projevem před plným sálem. Stačí malý krok, jako je pozdravit spolužáka, zeptat se na něco v semináři, napsat komentář do diskuse. Po každé takové zkušenosti si připomeňte, že to nebylo tak hrozné, jak jste se bála. Důležité je také pečovat o sebe – spánek, pohyb, jídlo, čas na odpočinek. Když jste unavená a ve stresu, mozek snáze propadá katastrofickým myšlenkám. Zkuste si vést deník úspěchů a pozitivních zpětných vazeb, i těch malých. Může to být pochvala od učitele, pomoc spolužákovi, zvládnutá prezentace. To vše postupně přepisuje váš vnitřní obraz. Pokud jde o obavy z budoucnosti a profesní seberealizace, připomeňte si, že vysoká škola je jen jedna etapa a že mnoho lidí nachází své místo až později. Vaše hodnota není definována známkami ani tím, jak vypadáte v očích ostatních. Pokud by se úzkost a pocity méněcennosti zhoršovaly a bránily vám v běžném fungování, je moudré vyhledat odbornou pomoc – psycholog vás může provést technikami, jako je kognitivně behaviorální terapie, která je na tyto potíže velmi účinná. Nejste v tom sama a není to vaše vina. Sebevědomí se vrací po malých krůčcích, ne ze dne na den. Buďte k sobě laskavá a trpělivá. Přeji vám hodně sil.