Psycholožka Jasna

Vážený pane Milane, Vaše otázka se dotýká něčeho, co je pro mnoho lidí ve Vašem věku a pozici velmi důležité – rozpoznání hranice mezi běžnou pracovní zátěží a signály těla, že je čas na změnu. Syndrom dráždivého tračníku (IBS) je často právě takovým psychosomatickým varováním, které odráží dlouhodobé napětí, stres nebo i nevyřčené emoce. Vaše tělo nemluví nahlas, ale bolestí, nepravidelností a vyčerpáním Vám říká: „Už tolik let neseš břemena, ale teď je čas se zastavit a přehodnotit.“

Není náhodou, že se příznaky zhoršují v pracovním týdnu. Vaše tělo reaguje na chronický stres, který jste možná celá léta ignoroval, protože jste byl zvyklý „fungovat“. Ale teď, když se blížím důchodu, se tyto signály stupňují – a to není náhoda. Tělo si pamatuje každou přesčasovou hodinu, každý nespavý večer před důležitým projektem, každé potlačené znepokojení. A právě v období, kdy se blíží přechod do nové životní fáze, se tyhle dlouho potlačované věci mohou projevit fyzicky. Není to slabost, ale moudrost Vašeho organismu, který Vám říká, že něco potřebuje změnu.

Jak rozlišit, zda jde o „běžnou“ únavu nebo o vážný problém? Zkuste se zamyslet nad tím, jak se cítíte nejen fyzicky, ale i duševně. Ptát se sami sebe: Kdy jsem naposledy cítil radost z práce, ne jen povinnost? Kdy jsem měl pocit, že mám energii nejen na práci, ale i na rodinu, koníčky, nebo jen na odpočinek? Pokud se Vám vybavují spíš okamžiky vyčerpání, frustrace nebo pocitu, že už to „není jako dříve“, je to jasný signál. Psychosomatika často není o tom, že by tělo selhávalo – je o tom, že duše už nemůže dál potlačovat své potřeby.

Vaše obavy z toho, že by změna pozice nebo zpomalení ohrozilo respekt týmu nebo finanční stabilitu rodiny, jsou naprosto pochopitelné. Muži Vaší generace byli často vychováváni v přesvědčení, že hodnota člověka se odvíjí od jeho výkonu a odolnosti. Ale realita je taková, že skutečná síla spočívá v tom, umět naslouchat sobě a přiznat si, že i hrdinové potřebují odpočinek. Zkuste si představit: Co by se stalo, kdybyste teď nic nezměnil? Za pět let byste mohl být ve stejné pozici, ale s horším zdravím, větší vyčerpaností a možná i s lítostí, že jste neposlechl varování dřív.

Jak najít odvahu ke změně? Začněte malými krůčky. Nejde o to, abyste hned rezignoval nebo radikálně změnil život – jde o to, abyste si uvědomil, že máte právo na úlevu. Můžete například začít tím, že si v práci vymezíte jasnější hranice: nepřebírat úkoly, které by mohli zvládnout jiní, naučit se delegovat, nebo si dovolit říct „ne“ tam, kde to dříve nebylo možné. Zkuste si také promyslet, co by pro Vás znamenala „ideální“ práce v tomto období života – možná by stačilo změnit některé pracovní návyky, snížit zodpovědnost za určité projekty, nebo si vyjednat flexibilnější režim.

Důležité je také pracovat s myšlenkou, že změna není selhání, ale evoluce. Vaše zkušenosti a dovednosti jsou cenné, ale teď je čas je využít jinak – třeba jako mentor pro mladší kolegy, nebo v méně stresové pozici, kde byste mohl dělat to, co Vás opravdu baví. Finanční obavy jsou reálné, ale zkuste si sednout s partnerkou nebo s někým, komu důvěřujete, a probrat, jak by šlo příjem zajistit jinak – třeba částečným důchodem, brigádami, nebo využitím úspor. Mnoho lidí zjistí, že když sníží stres, jejich zdravotní problémy se zlepšují – a to může dlouhodobě ušetřit peníze za lékaře a léky.

Nakonec bych Vám doporučila zamyslet se nad tím, co Vám dává smysl teď. Možná jste celý život pracoval pro ostatní – pro firmu, pro rodinu, pro tým. Ale co Vy? Co byste chtěl dělat Vy, kdybyste nemusel brát ohled na očekávání okolí? Někdy stačí malá změna – třeba začít chodit na procházky, věnovat se zahradě, nebo si najít koníček, který Vás „vybere“ z každodenního kolotoče. Důchod není konec, ale začátek něčeho nového – a Vaše tělo Vám možná říká, že je čas se na tu změnu připravit už teď.

Pokud cítíte, že se v tom sami ztrácíte, neváhejte vyhledat psychologa, který se specializuje na stres, psychosomatiku nebo přechod do důchodu. Někdy stačí pár sezení, aby člověk získal jasnější pohled na to, co opravdu chce – a našel odvahu to uskutečnit. Nejste sám, kdo takhle cítí – mnoho mužů ve Vašem věku prochází podobným bojem mezi povinností a potřebou změny. Ale ti, kteří se odváží poslechnout své tělo, často zjistí, že život může být i v šedesáti (a více) plný energie, radosti a nových možností.

Přejí Vám, abyste našel cestu, která bude šetrná k Vašemu zdraví i duši. A pamatujte: Změna není projevem slabosti, ale projevem moudrosti.