Psycholožka Jasna

Dobrý den, Eliško, děkuji za důvěru a za sdílení svého problému. Je pochopitelné, že vás tato situace trápí a cítíte se v začarovaném kruhu. Záchvatovité přejídání je často reakcí na stres, emoce a určité vzorce myšlení, nikoli pouze otázkou vůle nebo diety. Prvním a velmi důležitým krokem je laskavý přístup k sobě samé. Sebeobviňování a přísnost často cyklus pouze posilují. Místo toho zkuste pozorovat, co vaše záchvaty spouští – jsou to konkrétní situace, emoce (jako úzkost, smutek, pocit přetížení) nebo myšlenky? Vedení deníku jídla a nálad může pomoci odhalit vzorce. Když pochopíte spouštěče, můžete pracovat na zdravějších strategiích zvládání stresu. To znamená najít aktivity, které vás uklidní a naplní, aniž by souvisely s jídlem – může to být krátká procházka, dechové cvičení, poslech hudby, kreslení nebo třeba telefonát s blízkou osobou. Důležité je také pravidelnost v jídle. Vynechávání jídel nebo příliš restriktivní dieta může vést k většímu hladu a následnému přejedení. Snažte se jíst pravidelně, vyváženě a vědomě, v klidu, bez rozptylování. Pokud cítíte nutkání k záchvatu, zkuste techniku oddálení reakce. Řekněte si, že si dáte 15 minut pauzu a během té doby se věnujte něčemu jinému. Často nutkání pomine. Dále je klíčové pracovat s myšlenkami kolem jídla a sebehodnocení. Myšlenky jako "selhala jsem" nebo "všechno je zničené" po záchvatu nejsou užitečné. Zkuste je nahradit realističtějším pohledem: "Dnes se stalo něco, čemu nerozumím, ale mohu se z toho poučit a zítra je nový den." Dlouhodobě může být velmi prospěšné vyhledat podporu. Odborná pomoc psychologa specializujícího se na práci s jídlem a emocemi vám může poskytnout bezpečný prostor k hlubšímu porozumění a nácviku konkrétních technik. Můžete také zvážit podpůrnou skupinu. Pamatujte, že změna takto zakořeněného vzorce chování vyžaduje čas a trpělivost. Každý malý krok směrem k většímu uvědomění a laskavosti k sobě je důležitý. Nečekejte okamžité řešení, ale postupnou proměnu vztahu k jídlu i k sobě samé.