Psycholožka Jasna

Milý Matěji, děkuji, že ses svěřil se svou bolestnou situací. Je pochopitelné, že tě otcova slova hluboce zranila a že se v tobě mísí vztek, smutek a strach. V osmnácti letech je vztah s rodiči klíčový a taková rána může otřást sebevědomím i pohledem na svět. Je důležité si uvědomit, že tvé pocity jsou platné a zaslouží si pozornost. Tvůj strach z osamělosti a z toho, že "nikdy nebudete dost dobrý", je přirozenou reakcí na opakovanou kritiku a nedostatek uznání od významné osoby. Neznamená to však, že tyto obavy odrážejí realitu nebo tvou skutečnou hodnotu.

Pokud jde o možnost odpuštění a znovunavázání vztahu, odpověď je ano, je to možné, ale je to proces, který vyžaduje čas a často i změnu přístupu. Odpuštění neznamená, že schvaluješ, co se stalo, nebo že zapomínáš. Jde spíše o osvobození se od vlivu té bolesti na tvůj vlastní život. Cesta může začít tím, že si uvědomíš, že otcovo chování a slova často vypovídají více o něm, jeho vlastních obavách, vzorcích z minulosti nebo nenaplněných očekáváních, než o tvé skutečné hodnotě. To neomlouvá jeho chování, ale může pomoci oddělit jeho názor od tvé identity. Zvaž, zda by bylo možné navázat velmi základní, bezpečný kontakt, třeba přes neutrální témata nebo společnou činnost, kde není prostor pro kritiku. Někdy může pomoci i napsání dopisu (i když ho neodešleš), kde vyjádříš své pocity. Pokud je otec zcela nepřístupný, pak součástí odpuštění může být i přijetí jeho limitů a soustředění se na péči o sebe.

Pro práci se strachem z osamělosti a pocitem nedostatečnosti je klíčové budovat vlastní sebehodnotu nezávisle na otcově souhlasu. Začít můžeš tím, že si budeš vědomě připomínat své silné stránky, úspěchy (i malé) a kvality, které oceňují tví přátelé nebo přítelkyně. Důležité je také najít si bezpečné lidi, se kterými můžeš o těchto věcech mluvit – ať už je to matka, přítelkyně, nebo někdo mimo rodinu. Pocity osamělosti v davu často pramení z toho, že se bojíme ukázat svou zranitelnost. Zkus postupně budovat vztahy, kde můžeš být autentický. Pokud máš obavy o vliv na budoucí vztahy, uvědom si, že už teď si toho vědom, což je první krok k tomu, abys tento vzorec neopakoval. Můžeš se vědomě učit jiným způsobům komunikace a řešení konfliktů.

Nezapomínej také na svou roli staršího bratra. Můžeš pro sestru být důležitým zdrojem stability tím, že s ní budeš trávit čas, budeš ji ujišťovat, že je v pořádku a že ji máš rád. Nemusíš a nemůžeš nést odpovědnost za držení celé rodiny pohromadě – to je úkol pro dospělé. Tvým úkolem je především postarat se o své psychické zdraví. Pokud se pocity beznaděje a úzkosti prohlubují, velmi doporučuji vyhledat podporu psychologa nebo terapeuta. Může ti pomoci strukturovaně pracovat s traumaty z kritiky, sebevědomím a obavami z opakování vzorců. Je to projev síly, ne slabosti.

Závěrem, tvá cesta k uzdravení a možnému smíření bude vyžadovat trpělivost. Odpuštění je proces, ne jednorázová událost. Začni malými kroky: péčí o sebe, hledáním podpory a postupným oddělováním otcova hlasu od svého vlastního vnitřního přesvědčení. I když vztah s otcem zůstane komplikovaný, ty máš moc vytvořit si život, ve kterém se budeš cítit ceněný a spojený s ostatními.