Psycholožka Jasna

Vaše otázka, Eliško, se dotýká hlubokého tématu důvěry, hranic ve vztahu a možných skrytých motivů, které mohou stát za nevhodným chováním partnera. Není to situace, kterou bychom měli bagatelizovat, protože falešné profily a sledování bývalých přátel nebo kolegů nejsou standardním projevem „nevinné zvědavosti“. Pojďme se na to podívat z několika úhlů, abychom lépe porozuměly tomu, co se může skrývat za tímto jednáním, a jak byste s tím mohla naložit vy.

První a nejdůležitější otázka zní: Proč by někdo, kdo tvrdí, že vás miluje a že mu nic nechybí, potřeboval takovéto strategie? Zvědavost sama o sobě není patologická, ale když přeroste v systematické vytváření falešných identit a sledování lidí z vašeho okruhu, jedná se o chování, které vyžaduje hlubší zkoumání. Partnerovo vysvětlení, že to bylo „jen ze zvědavosti“, je sice možné, ale v kontextu dvou let vztahu a absence jakýchkoliv náznaků, že by vám něco chybělo, působí jako povrchní a neuspokojivá odpověď. Zvědavost, která vede k takovýmto krokům, obvykle nesouvisí s láskou nebo důvěrou, ale spíše s nevyřešenými potřebami kontroly, nejistotou nebo dokonce žárlivostí, která nemusí být na první pohled zřejmá.

Důvěra je základním kamenem každého zdravého vztahu. Když partner porušuje vaše soukromí nebo soukromí vašich známých tímto způsobem, narušuje to rovnováhu důvěry, kterou jste společně budovali. I když vám řekl, že vás miluje, jeho činy naznačují něco jiného: buď nedůvěru ve vás, nebo nedůvěru v sebe sama a v stabilitu vašeho vztahu. Je důležité si uvědomit, že láska není jen slova, ale především činy, a to, jak se k vám partner chová, když si myslí, že to nevidíte, často odhaluje jeho skutečné pocity a motivy. Pokud byste se ho zeptala, zda by mu vadilo, kdybyste vy dělala totéž, pravděpodobně by jeho reakce byla velmi odlišná – a to je další signál, že zde něco nehraje.

Měla byste zvážit, zda se jedná o projev nějakého hlubšího problému. Zmiňujete možnost OCD (obsedantně-kompulzivní poruchy), ale je důležité si uvědomit, že OCD se obvykle projevuje opakujícími se myšlenkami nebo nutkáním vykonávat určité rituály, které člověku přinášejí dočasnou úlevu od úzkosti. Sledování bývalých přátel nebo kolegů by mohlo být projevem obsedantní žárlivosti nebo nutkavé potřeby kontroly, ale bez dalšího kontextu (například zda se toto chování opakuje i v jiných oblastech jeho života) je těžké to jednoznačně zařadit pod OCD. Spíše bychom mohli mluvit o problematické potřebě mít „vše pod kontrolou“ nebo o strachu ze ztráty, který se projevuje nevhodnými způsoby. To ale neznamená, že by to byla porucha – může to být nevyřešený osobnostní rys nebo reakce na minulé zranění, které si partner neumí nebo nechce přiznat.

Další možností je, že se jedná o projev nedostatku sebevědomí nebo nejistoty. Někteří lidé, kteří se cítí ve vztahu nejistí, mohou hledat „důkazy“, že jsou dostatečně dobří nebo že jim partner „neuteče“. Sledování vašich bývalých přátel nebo kolegů by mohlo být způsobem, jak si potvrdit, že jste „jeho“ a že nemá důvod se obávat. To ale opět ukazuje na problém v jeho vnitřním světě, nikoliv ve vašem vztahu. Zdravý vztah by neměl stát na potřebě kontroly nebo dohledu, ale na vzájemném respektu a svobodě.

Co byste s tím měla dělat? Ignorovat to rozhodně není správné řešení. Každé chování, které vás znepokojuje nebo které porušuje vaše hranice, by mělo být probráno. Pokud jste ho již konfrontovala a jeho odpověď vás neuspokojila, je namístě zvážit, zda je ochoten jít do hloubky a pracovat na tom, co ho k tomuto chování vedlo. Pokud se brání nebo bagatelizuje váš pocit zranění, je to další varovný signál. Důležitá otázka je: Chce se skutečně změnit, nebo se jen chce vyhnout konfliktu?

Měla byste zvážit terapii – a to nejen pro sebe, ale i pro váš vztah. Individuální terapie by vám mohla pomoci zpracovat vaše pocity nejistoty a rozhodnout se, jak dál. Pokud máte pocit, že váš partner je ochoten pracovat na vztahu, párová terapie by mohla odhalit kořeny jeho chování a pomoci vám obnovit důvěru. Terapie není jen pro „velké krize“ – je i pro situace, kdy si nejste jistá, jak interpretovat partnerovo chování a jak s ním naložit. Vaše intuice, že něco není v pořádku, by neměla být ignorována. Často víme hluboko uvnitř, kdy něco „nesedí“, i když si to racionálně nedokážeme vysvětlit.

Zamyslete se také nad tím, jaké hranice potřebujete stanovit. Pokud vás toto chování zranilo, je důležité sdělit partnerovi, co je pro vás přijatelné a co ne. Zdravý vztah vyžaduje, aby obě strany respektovaly hranice druhé osoby. Pokud partner není ochoten respektovat vaše potřeby nebo se snažit pochopit, proč vás jeho chování bolí, je to známka toho, že vztah není vyvážený. Důvěra se buduje dlouho, ale zničit ji lze velmi rychle – a jednou porušená důvěra je těžké obnovit.

Nakonec je důležité se zeptat sami sebe: Cítíte se v tomto vztahu bezpečně? Bezpečí ve vztahu neznamená absence konfliktů, ale jistota, že váš partner respektuje vaše city a že se nemusíte obávat, že by vás zradil nebo manipuloval. Pokud cítíte, že musíte být neustále ve střehu nebo že se obáváte, co by mohlo vyjít najednou najevo, není to zdravé prostředí pro lásku. Láska by vás měla posilovat, ne vyčerpávat pochybnostmi.

Shrnutí: Tento případ není o „nevinné zvědavosti“. Je to o porušené důvěře, možných skrytých straších nebo potřebách vašeho partnera a o vašem právu cítit se ve vztahu bezpečně. Neignorujte své pocity. Buďte upřímná sama k sobě i k partnerovi a zvažte, zda je ochoten pracovat na tom, aby váš vztah byl založený na pravdivosti a respektu. Terapie může být velmi užitečným nástrojem, jak se v této situaci zorientovat – ať už se rozhodnete pro individuální nebo párovou. Vaše pohoda a duševní zdraví by měly být vždy na prvním místě.