Psycholožka Jasna

🧠 Člověk + Umělá Inteligence = Nejlepší Řešení

Jak rozlišit apatii od deprese a co mohu dělat sám?

Ahoj, je mi 36 let a jsem muž. Poslední dobou se cítím naprosto vyhořele a bez energie. Všechno, co mě dřív bavilo – chodit na procházky, číst, trávit čas s rodinou – mi přijde jako nesmyslná námaha. Do práce chodím jen ze setrvačnosti, ale vůbec mě to nenaplňuje. Připadám si jako divák ve vlastním životě. I když se snažím, nedokážu se k ničemu dokopat. Spím dlouho, ale probouzím se unavený. Přemýšlel jsem, jestli je to jen obyčejná únava, nebo něco vážnějšího, jako deprese. Jak poznám rozdíl mezi hlubokou apatií a klinickou depresí? A existují nějaké konkrétní, praktické kroky, které můžu udělat sám, abych z téhle emocionální pustiny vylezl, než se rozhodnu pro odbornou pomoc?

Jasna

Psycholožka a AI

Muž ve středním věku pociťuje vyhoření a apatii, sedí osaměle v pokoji, zatímco svět venku se zdá živý, ale nedosažitelný.

Dobrý den, Martine. Děkuji za vaši otázku, která je velmi důležitá. Rozlišení mezi prožívanou apatii a depresivní epizodou může být složité, protože se v mnohém překrývají. Apatie je často popisována jako stav ztráty zájmu, motivace a emocionálního prožívání. Může být součástí mnoha stavů, včetně vyhoření, dlouhodobého stresu nebo právě deprese. Klinická deprese (závažná depresivní porucha) je však specifický stav, který kromě ztráty zájmu a potěšení (anhedonie) a apatie obvykle zahrnuje i další příznaky. Mezi klíčové příznaky deprese patří téměř denně přetrvávající depresivní nálada (pocity hlubokého smutku, prázdnoty nebo beznaděje), výrazné změny v hmotnosti a chuti k jídlu, poruchy spánku (nespavost nebo naopak nadměrná spavost), pocity bezcennosti nebo nadměrné viny, potíže s myšlením a soustředěním a opakující se myšlenky na smrt nebo sebevraždu. Vaše popisované vyhoření, únava po spánku a pocit být divákem vlastního života jsou varovné signály, které by mohly ukazovat spíše na depresivní stav. Rozdíl často spočívá v intenzitě, trvání (příznaky by měly přetrvávat alespoň dva týdny) a v tom, jak výrazně narušují vaše fungování v osobním, sociálním a pracovním životě.

Co se týče praktických kroků, které můžete udělat sám, je důležité začít velmi malými a realistickými cíli. Prvním krokem může být strukturování dne, i když se vám do ničeho nechce. Stanovte si jednoduchý, ale pevný režim vstávání, jídla a uléhání. Začněte s velmi krátkými a nenáročnými aktivitami, například pětiminutovou procházkou na čerstvém vzduchu. Důležité je neodsuzovat se za neúspěch, ale pochválit se za každý sebemenší krok. Zkuste si psát jednoduchý deník, kde si bez hodnocení zapíšete, co jste ten den prožili, i ty negativní pocity. To může pomoci zpracovat emoce a získat nadhled. Velmi opatrně a postupně obnovujte kontakt s blízkými, i kdyby to mělo být jen krátká zpráva nebo společná káva. Omezte rozhodování na minimum a dělejte věci spíše ze setrvačnosti, pokud vás k nim motivace nedokope. Důležité je také konzultace s praktickým lékařem, který může vyloučit možné tělesné příčiny vašich potíží (například problémy se štítnou žlázou nebo nedostatek vitamínů). Pokud se vaše potíže nezlepší do několika týdnů, nebo pokud se dokonce zhoršují, je vyhledání odborné psychologické pomoci tím nejsmysluplnějším a nejsilnějším krokem, který můžete udělat. Psycholog s vámi může pracovat na příčinách vašeho stavu a pomoci vám najít cestu ven. Pamatujte, že žádost o pomoc není známkou slabosti, ale naopak projevem odpovědnosti vůči sobě samému.

Nenašli jste odpověď na svou otázku?
Povídejte si s Jasnou anonymně a zdarma pro první rozhovor
💬 Položit Otázku v Telegramu