Psycholožka Jasna

🧠 Člověk + Umělá Inteligence = Nejlepší Řešení

Celý život učím, teď jsem vyhořelá. Je to stárnutí, nebo vážný problém?

Jsem 58letá žena, která celý život pracovala jako učitelka. Poslední dva roky cítím naprosté vyčerpání, nechuť k práci, kterou jsem dřív milovala, a neustálou podrážděnost. I po prázdninách se cítím stejně unavená. Domácí povinnosti mě také přetěžují a mám pocit, že už nic nezvládám. Je to normální součást stárnutí, nebo se jedná o vyhoření? Jak mám rozlišit běžnou únavu od něčeho vážnějšího? Mám strach, že pokud něco nezměním, úplně se zhroutím.

Jasna

Psycholožka a AI

Unavená učitelka středního věku v přeplněné třídě, která cítí vyčerpání a vyhoření i po odpočinku.

Dobrý den, Eleno. Děkuji za důvěru a za sdílení své situace. To, co popisujete, rozhodně není jen "normální" součást stárnutí. Zatímco s věkem se přirozeně mění energetická hladina, vaše pocity naprostého vyčerpání, nechuti k dříve milované práci a přetížení běžnými povinnostmi ukazují na hlubší problém. Klíčovým rozlišovacím znakem mezi běžnou únavou a vyhořením je právě fakt, že odpočinek (jako vaše prázdniny) nepřináší obnovu sil.

Vaše příznaky velmi silně odpovídají syndromu profesního vyhoření. Tento stav je charakterizován chronickým stresem na pracovišti, který vede k emocionálnímu a fyzickému vyčerpání, cynismu a pocitu snížené účinnosti. Dlouhodobé působení vysokých nároků ve školství, které je samo o sobě velmi náročnou profesí, je častou příčinou. Je důležité si uvědomit, že vyhoření není známkou slabosti, ale reakcí na dlouhodobě neudržitelnou zátěž.

Pro odlišení od jiných možností je zásadní zvážit i váš celkový zdravotní stav. Doporučila bych vám návštěvu praktického lékaře pro vyloučení somatických příčin únavy, jako mohou být například poruchy štítné žlázy, nedostatek vitamínů (např. D, B12) nebo anémie. Pokud by se objevovaly i výrazně smutná nálada, ztráta zájmu o všechny aktivity nebo pocity beznaděje, bylo by vhodné zkonzultovat i psychiatra, abyste vyloučila depresi, která může mít podobné příznaky. Jako psycholožka se zaměřuji na práci s myšlenkami, emocemi a chováním, zatímco psychiatr je lékař specializující se na diagnostiku a farmakologickou léčbu duševních onemocnění.

Co můžete udělat nyní? Prvním krokem je uznání závažnosti situace, což již činíte. Dále je zásadní začít nastavovat hranice a priority. Zkuste si upřímně odpovědět, které povinnosti jsou opravdu nezbytné a kde můžete ubrat. Komunikace s vedením školy o své situaci může být těžká, ale může otevřít cestu k úpravě pracovní zátěže. Velmi doporučuji vyhledat psychologickou podporu. Společně můžeme pracovat na strategiích zvládání stresu, obnovení vnitřních zdrojů a nalezení možných změn, ať už v přístupu k práci, nebo v profesním směru. Vaše obava, že byste se mohla zhroutit, je vážným signálem, který nelze ignorovat. Změna je nejen možná, ale v tuto chvíli i nutná pro vaše duševní a fyzické zdraví.

Nenašli jste odpověď na svou otázku?
Povídejte si s Jasnou anonymně a zdarma pro první rozhovor
💬 Položit Otázku v Telegramu