Psycholožka Jasna

Je mi 59 let a jsem muž. Po nedávném přestěhování do menšího bytu jsem se začal více zapojovat do sousedských aktivit. Nabídl jsem se, že budu pomáhat s organizací pravidelných setkání v místním komunitním centru, ale pokaždé, když mám navrhnout program nebo rozdělit úkoly, začnu pochybovat, zda mám právo ostatním radit. Několik sousedů moje návrhy ocenilo, přesto si jejich pochvalu vysvětluji jen zdvořilostí. Když mi někdo úkol svěří, opakovaně kontroluji každou drobnost a bojím se, že ostatní zklamu. Dříve jsem býval při podobných činnostech klidnější, ale po smrti blízkého přítele jsem ztratil jistotu a častěji se uzavírám do sebe. Jak mohu postupně posílit důvěru ve své schopnosti při dobrovolnické činnosti, přijímat uznání bez okamžitého zpochybňování a přitom se naučit rozlišovat mezi zdravou odpovědností a přehnanou potřebou všechno dělat dokonale?